Sbírka básní - týden v Bamberku

Jazyková korektura

Natálie Janečková

 

 

Snímky

Dorota Mildová,

Lucie Brožová

Předmluva

Neboť odborných prací je všude mnoho,

rozhodli jsme se namísto ní udělat sbírku básní. Ta je určena všechněm, kdož uvažujete o výměnném pobytu s naším spřáteleným gymnáziem v Bamberku. Každá báseň představuje jeden den týkající se zájezdu do

Bamberku. Chtěli bychom vám tento zájezd přiblížit a doporučit. Osobně jsem si totiž zájezd velmi užil a snad nikdy víc jsem neměl šanci než právě v

Bamberku procvičit si buď samotnou němčinu nebo se dozvědět na jaké úrovni je plynulost mého projevu v angličtině. Znalosti nejsou dovednosti,

bohužel, přestože ale má němčina nebyla tak dobrá jak bych si přál, dokázal jsem se dorozumět i německy. (Nebylo to ovšem nutné, všichni členové

rodiny totiž mluvili velmi dobře anglicky, chtěl jsem si pouze vyzkoušet,

zdali dokáži pokořit i jiný jazyk k účelu dorozumění, a případně si najít nedostatky, kterých bylo, je, velmi mnoho.)

Sobota

Den odjezdu — odjezdu den, kam jen to? Přec do Bamberku jdem! Hodina k hodině a čas je vroucí, sbalit zavazadel svých, napětí horoucí, Stihnem?! Stihnem?! Však stihli jsme, žádný strach, ni jeden z nás, ne, nezůstal na pospas domovu,

Jemu — všichni utekli jsme na dobu.

 

Sraz v pravé poledne před budovou znalců, kde jako naděj my jsme bráni, bude tolik moudrých starců — z nás, i složíme-li zkoušku dospělosti — nic nám nezabrání.

 

Tedy: Odjeli jsme krátce po poledni. Odjeli jsme v hojném počtu. Odjevše, měli jsme tu poctu, poctu pozřít půvab českých krajin k Rozvadovu.

Od něj nadále, kochat se, až k novému domu.

 

Cestou necestou, aneb Německem a Českem, dojeli jsme, vůkol osmnácti hodin, městem na místo setkání s druhy, kde již byli čekali.

Dozor český rozloučil se — až v pondělí znovu jsme se setkali.

 

Domy staré, krásné a bez křiklavých cedulí, to v Praze mít — to mít v Praze — srdce nebolí, a že ve středu města tuze draze?

Není nutno scházet z třídy, věřte, nakoupit lze tady blaze.

 

Večer jsme pak vlastní rozvrh měli, šli jsme jíst, šli jsme pít, šli jsme, kam ty naše oči chtěly, vy tu být, což můžete, překvapeni budete — stačí chtít, stačí chtít.

Neděle

Druhý den, dlouhý spánek, z rána husy běhají po těle, vnáší se v pokoj líný vánek, i ježka zahlédl jsem — brr ta neděle.

 

Přes chlad rána, bum rána vlnu tepla rozvířil jako vrána — čaj, velkolepá snídaně, nedostatky smetla.

 

Každý Němec náplň denní přichystal ...čas se pění. Ruka v ruce. Někdo tam, druhý onam — dobře přichystal to nám.

 

Jeden — na kuželky na kole; pak košíkovou zhlédnouti, zápasilo Město proti městu, nejzajímavější však proň byla večeře, ukázala mu — jak vařit — cestu.

 

Podestýlka: jalapeños s medem,

Výstelka: sýr mozzarella se salatovým ledem. To vše v bájné bulce veselosti, k tomu hrdla jabkonády — všeho dosti.

 

Nejzazší večer, úplné setmění, seděl u stolu s jeho druhy, jazyčné zdálo se být zatmění, však rozjasnilo se — řečí vzešly duhy.

Pondělí

Velkolepá snídaně — snídaně na tři stoly, nakrmit by mohla pocestného i čtyři další tvory, vševeliký hlad měl-li bych — ještě by zbylo, ovšem i zužitkováno zbylého — plýtvání neznámé slovo — bylo.

Nástup! Ráno v osm hodin, třída plná až možná moc, učenci naši, druzi od rodin, učí se nám po celičkou noc.

Po výuce dáno: Projít města taje, poznat náměstka, ten nás přivítaje, viděli jsme chrám i tváře na mostu, popřál hezký pobyt a krásný snímek — z jeho města — na mozku.

A to abychom neměli!

...kus města viděli jsme i v neděli, jak jsme jej tak — poté onak prošli, že město krásné — všech názory — k závěru jednomu došly.

Náměstí obklopují obchůdky, bohužel až od devíti maj, však lidí dav — davu na jahůdky, přišed, koupil, co na tržnici daj.

Město parádní — parády město, nese se povětřím zvláštní tah, snad je to těsto, snad je to těsto, z pekařství plyne si — vábivý pach. Jak vůně městem line, a sedajíce ku stolu, čas pomalu nepomine, ba naopak tiká, tiká jak jen může, čas zkrátit si zde můžeš, byť zastavit ho — nikdo nepomůže, vstáváme od stolu.

Úterý

Opět je tu další den, dneska z Bamberku se hnem, napřed projdem obchody, pak dáme sraz pod sochou boha od vody.

 

Směr — bobová dráha, tam i světa kraj, když šplhneš nad les listnatý, záhy objeví se taj,

Franské Švýcarsko.

 

Přes krásyplnost hrubé vyhlídky, mají děti — k zabavení — nabídky, i my, děti — hop na prolízačky, pak šup skluzavkou zpátky k zemi.

 

Po přestávce na svačinu, jež bohatičká byla, zašli jsme si na zmrzlinu, která se — během stovek let — vytvořila.

 

Jeskyně s krápníky! Divuplná byla, my prošli jsme ji od píky — tam nás svojí hloubkou překvapila a my, kochajíce se bílými stromy, žhavili jsme snímkostroje. Stůj co stůj — ať to stojí, co to stojí, ven nechtělo se — „Jeskyně dej nám teplo svoje!“.

 

Jakmile jsme jeli zpět, teplo bylo nám, i byli jsme zas jako med, vzácní druzi druhů — měli jsme se jako král.

Středa

Půlka pobytu za námi, utíká čas jako voda, Norimberk je před námi, nebude tam žádná nuda!

Obchod tam, obchod sem, do každého nepůjdem...

...prošli jsme je všechny.

...ochutnali perníčky — kterých jen tam pekli.

Tomu předcházela: prohlídka města, návštěva muzea germánského, dlouhá byla dějinná ta cesta, avšak přínosná — dle názoru mého.

A nakonec — to nejlepší! s námi již se to nezlepší, než přidáme se ke věčnosti, dětmi stále budeme — projdouce všechny ctnosti.

 

Muzeum hraček!

...spousty hraček — stavebnic, vláčky — ovládli jsme! Ti proti nám — nezmohli nic!

Muzea i město — jeden velký ráj, další z měst, kde nechal bych si postavit svoji stáj, budovy honosné — honosné budovy, radostí obrostlé — krásné to domovy.

Čtvrtek

Raz! Dva! Tři!

Hra! ...bratři...

Utkání Němců proti Čechům, napětí do poslední chvíle, hra do posledního dechu, byla třeba větší píle, štěstí u nich stálo, aťsi kopaná či košíková — štěstí my jsme měli málo.

 

Kdo nechtěl zápasit — ten maloval, vytvořil znak naší výměny, na stěnu školy, jež nejvyšší věnoval, obrys Česka, Německa — vlajek záměny.

 

Odpoledne krůpějí jsme vyrazili do střediska lanového, deštík, nedeštík — jsme pokořili houževnaté koruny stromů.

 

Nakonec, abychom se rozloučili — na jídlo jsme zašli, čekavše na číšnici, alespoň teplo jsme tu našli, čekali jsme marně, po hodině došla, nic moc jídlo, kdoví jestli k snědku dostali jsme nápojů, jiných než jsme chtěli, možná trvanlivost prošla — lásky by to chtělo špetku.

 

Skrz zavřené oči z posledního zážitku, bylo to tu bezva, co se v mojí hlavě točí, žádnou nemám výčitku.

 

Poslední ulehnutí v lože, kterých jsme vskutku pohodlných měli; pohodlí i útulnost — nechyběly...

A teď? Konečný již den? Cože?!

Pátek

Konec! Konec! Sakra! Raníčko paměťovka cvakla; raníčko jsme svým druhům sbohem dali; raníčko jsme se, nechtíce, do vozu našeho odhodlali.

 

Znovu a znovu bych sem jel, byť jsem rád, že k domovu svému mířím, kus kraje zase prošel jsem, loučení překonal, radostí oplývám a úsměvy vířím.

 

Hudby poslouchajíce, usínáme ve voze, abychom byli, přijdouce dom, vyspalí, avšak nyní div stojíme na noze, jsme vyčerpáni a zdatností v úskalí.

 

Zatímco se spí a kdos čte si knihu, klid ve velevozu dlí a řidič žene do předstihu.

 

Šestihodinová cesta, v níž zastavili jsme jen jednou, odskočivše, nakoupivše, šli jsme si zas sednout, pak už pouhé dvě hodiny — dvě hodiny dlouhé, již čekaly naše rodiny — u budovy znalců.

 

Měli jsme skvostného času, bezvadného a beze chyb, jeďte též — naslouchejte svému hlasu, půvabný pak v paměti — budete mít vryp.


Doslov

Doufáme, že vám sbírka přišla čtivá a obraznost nečinila překážky v porozumění. Jelikož je studium na gymnáziích náročné, nemohli jsme se na sbírce pořádně vyřádit. Týden, kterým jsme se odprostili od naší běžné docházky nám však dal mnohem více, než kdybychom seděli v lavicích.

Uvažujete-li o tom, určitě byste se na tento výměnný pobyt měli přihlásit.


Báseň ke stažení.